Nezbytné cesty a rozhrady. Jak se vyvarovat zbytečným sousedským sporům

Nezbytné cesty a rozhrady. Jak se vyvarovat zbytečným sousedským sporům

7.10.2019 - Jestliže máte pozemek, k němuž nevede žádná veřejná cesta, nezbývá nic jiného, než požádat souseda o právo nezbytné cesty. Hranicí mezi sousedy bývá obvykle plot, zeď či jiná rozhrada. Jak je to s jejich udržováním? Obojí řeší dostatečně podrobně občanský zákoník.

Nezbytná cesta – jak ji zřídit a užívat
Pokud není jiné řešení, abyste mohli řádně užívat svůj pozemek, je třeba jezdit přes pozemek sousedů. Pak se přístup na váš pozemek bude právně nazývat nezbytnou cestou. Můžete ji získat tak, že se se sousedem dohodnete na jejím zřízení a užívání. Jestliže nejsou sousedské vztahy optimální, může na váš návrh povolit nezbytnou cestu soud.

Vždy je však třeba přihlédnout k tomu, aby soused nebyl cestou nadmíru obtěžován a aby jeho pozemek byl zasažen co nejméně. Je pochopitelné, že nelze po sousedovi chtít, aby přesadil stromy, zrušil bazén a nechal si z pozemku kolem svého domu udělat asfaltovou komunikaci. Pokud bude cesta zřízena, měla by zasáhnout do komfortu užívání sousedova pozemku co nejméně. V žádném případě nelze zřídit cestu přes sousedův pozemek jen z důvodu, že to budete mít blíž. Vždy se bere ohled na to, aby cesta byla co nejkratší, ale zároveň co nejméně zasáhla do práv sousedů.

Zřízení cesty, například její zpevnění, případně položení dlažby, a její údržbu bude mít na starosti ten, v jehož prospěch cesta vznikla. Ten také sousedovi hradí její užívání a náklady na její zřízení.

Rozhrada mezi sousedními pozemky
Ploty, zdi, meze, strouhy, potůčky jsou přirozenými nebo uměle vystavěnými rozhradami mezi sousedními pozemky. Podle zákona jsou tyto rozhrady společné a každý je může užívat na své straně pozemku. Výjimkou jsou dvojité rozhrady, kde si každý udržuje na svém pozemku tu svoji.

Když je rozhrada například zděná, můžete na své půlce zřídit třeba výklenky, pověsit si na ni poličky, využít ji jako oporu ke květinám. Zeď však také musíte udržovat v dobrém stavu, aby nedošlo k jejímu poškození. V podstatě se v tomto případě chováte se sousedem jako spoluvlastníci nemovitosti.

Když se rozhrada poškodí, není podle zákona povinností vlastníka rozhradu obnovit nebo opravit, jestliže je schopen i bez ní zabránit vzniku újmy na sousedově pozemku. Pokud máte například pěknou zahradu bez domácího zvířectva a nehrozí, že by k sousedům lezly třeba slepice a rozhrabávaly zákony, nemusíte žádnou rozhradu mít.

Pokud ovšem hrozí, že by byl sousedův pozemek trvaleji poškozován, a to i například imisemi, vodou z rozvodněné strouhy, která je rozhradou, musíte se dohodnout na opravě.

Jedna zeď, dva domy
To je velmi specifický, avšak ve městech mezi bytovými a řadovými domy docela častý případ. Rozhradou je společná zeď oddělující od sebe dva domy. Vlastníci sousedících domů si mohou ujednat, že zeď bude ve výlučném vlastnictví jednoho ze sousedů.

Na to je třeba myslet i při prodeji nemovitosti nebo při jejím rozdělení na dvě stavby. V těchto případech by mělo být ve smlouvě zcela jasně stanoveno, kdo je vlastníkem rozhrady ve formě společné zdi předmětného domu.

Protože rozhrada často bývá předmětem sousedských sporů, lze doporučit, aby vlastníci sousedících pozemků upravili režim vlastnictví a užívání rozhrady dohodou. Pak může být výhradním vlastníkem pouze jeden ze sousedů.

Jindra Svitáková

odebírat zprávy