Evžen Korec, EKOSPOL a.s.
Málokdo tuší, že jednu z největších developerských společností u nás založil a řídí člověk s vědeckým vzděláním. Evžen Korec, generální ředitel společnosti EKOSPOL má na svém kontě nejen úspěšnou firmu, ale i 11 patentů z oblasti medicíny. V podnikání se řídí heslem svého vzoru Henryho Forda: "Podnik, který nevytváří hodnotu a jen vydělává peníze, je podnikem ubohým!"
Proč nepracujete v oblasti biologie a genetiky, kterou jste vystudoval? Co Vás zavanulo do segmentu developmentu?
Brzy po svém nástupu do tehdejší Československé akademie věd jsem poznal, že český vědec si ve svém oboru nikdy nemohl sáhnout na absolutní vrchol - ať už kvůli nižší úrovní vybavení a technologií, s nimiž měl možnost pracovat, omezenou možností mezinárodní spolupráce, nebo trvalým podfinancováním vědy ze státního rozpočtu. Během svých zahraničních stáží jsem působil na univerzitách v Londýně, Paříži a především v německém Göttingenu. Tam jsem se shodou šťastných okolností dostal k práci v realitách. Pracoval jsem tu u místního menšího developera a svět realit mne uchvátil natolik, že jsem se postupně propracoval na manažerskou pozici a s rostoucí zodpovědností získával i větší know how.
Po revoluci jsem měl velkou výhodu právě v tom, že jsem v Německu jednak získal slušný kapitál do začátku svého podnikání a k tomu i hluboké know-how developerské firmy. Navíc ceny pozemků v Česku byly tou dobou výrazně podhodnocené. Pokud jsem si chtěl v nějaké oblasti lidské činnosti sáhnout na vrchol, sametová revoluce mi dala šanci sáhnout si na tento vrchol v developmentu.
Společnost Ekospol jste zakládat se svojí ženou. Jak vzpomínáte na tuto "rodinnou spolupráci"?
Začátky byly samozřejmě obtížné – začínali jsme doslova "na koleni" a práce nám brala veškerý čas, leckdy i na úkor spánku. EKOSPOL začínal jako malá stavební firma, zabývali jsme se výstavbou inženýrských sítí a v menší míře jsme zasíťovávali a prodávali vlastní stavební pozemky, měli jsme pár zaměstnanců. Přes den jsme sháněli zakázky a řídili stavby, večer a v noci jsme dělali administrativu a další nezbytné věci, na které přes den nebyl čas. Drtivou většinu zisků jsme reinvestovali do nákupu dalších pozemků.
Dnes má EKOSPOL přes 50 zaměstnanců a především patří mezi 4 největší české developery podle počtu prodaných bytů. Každodenní chod firmy mám již na starosti sám, manželka se stará o domácnost a také o naši malou rodinnou ZOO, i když je stále v EKOSPOLu zaměstnaná.
Co bylo na začátku podnikání těžké?
Těch problémů v začátcích bylo několik – špatná podnikatelská etika spojená např. s neplacením za odvedenou práci a bohužel i „syndrom socialismu“ u většiny zaměstnanců. Během socialismu se totiž lidé naučili především nevyčnívat, pracovat pouze na základě přesných pokynů, s averzí vůči jakékoli zodpovědnosti a bohužel i bez smyslu pro loajalitu vůči svému zaměstnavateli. Setkal jsem se také se závistí - první "lepší" firemní vůz Mazda mi někdo hned první týden poškrábal klíčem. Jediným řešením těchto problémů bylo vystavět firmu na velmi mladých lidech, kteří již nebyli socialismem zdeformováni.
Jednoznačně ale platí, že ve všem špatném se skrývá i něco dobrého, a že z každé negativní zkušenosti plyne ponaučení. Know-how a zkušenosti z oboru jsem měl z Německa a jak podnikat v porevolučním Česku jsem se učil za pochodu. Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou jsem naštěstí poznal ještě relativně na začátku podnikání, bylo, že se vždy vyplatí spoléhat na vlastní síly a ideálně podnikat od začátku sám.
Není moc lidí v realitách, možná že nikdo, kdo má vědecký titul. Jak se projevuje tato „vědeckost“ v práci vedení developerské firmy?
O vědcích se říká, že jsou většinou nepraktičtí, zabývají se malichernostmi a pro praxi jsou většinou nepoužitelní. Na druhou stranu ale mají zvláštní přístup k věci – nic pro ně není dogma, neexistuje absolutní pravda, všechny hypotézy neustále testují a ověřují. A také se snaží za každých okolností optimalizovat – žádný výchozí stav pro ně není ideální. Tyto vlastnosti jsem si přinesl z vědecké praxe a snažím se je uplatňovat i v developmentu.
Jste náročný ve výběru vlastního bydlení? Kde a v jaké nemovitosti bydlí šéf jedné z největší developerské firmy u nás?
Mám poměrně velkou vilu se zahradou na jihu Prahy, v jedné z prvních lokalit, kterou naše společnost realizovala. Velká zahrada je v mém případě nutnost, jednak pro relaxaci, ale také pro chov mnoha druhů zvířat, která mám všeobecně rád.
Podařilo se Vám vytvořit uznávanou developerskou společnost. Připadáte si jako „manažer, který je za vodou“? Užíváte si drahých obleků, vozů, dovolených?
Materiálně asi zajištěný jsem, ale to nic neznamená. Stále trávím v práci 12 hodin denně 5 dnů v týdnu a dovolené si beru méně než moji zaměstnanci. Jednak mě to baví, jednak si uvědomuji, že je důležité neustrnout a stále se učit, nebo se snažit zlepšovat.
Na drahé obleky či auta si nepotrpím, naopak – vážím si lidí, na kterých majetek nepoznáte. Snažím se obklopovat lidmi, kteří jsou bohatí v první řadě duševně. Jezdím několik let stále stejným Audi a na dovolenou vyrážím maximálně 2x ročně – v létě do Karibiku a v zimě na Šumavu. Myslím, že z hlediska nákladů vedu v podstatě průměrný život, samozřejmě až na chov zvířat, který stojí hodně peněz.
A jsme zase u té biologie. Ví se, že se věnujete se chovu japonských kaprů koi. Jaká zvířata ještě u Vás doma najdeme?
Japonští koi kapři jsou po staletí šlechtěnou rybou, dožívají se až 100 let a dorůstají délky až 1,5 m. Během staletí dokázali Japonci u koi kaprů vyšlechtit neuvěřitelnou paletu barevných variet. Když se dívám na ty nádherně zbarvené ryby, navíc ochočené tak, že jim můžu podat krmení rukou, cítím zvláštní atmosféru klidu a harmonie. Kromě koi kaprů a několika set karásků ve dvou jezírkách mám na zahradě i pávy a zlaté bažanty, ve voliérách je několik druhů papoušků, v zimní zahradě rostou exotické rostliny, které se v Evropě ani nedají koupit. A samozřejmě mám také psy – búrského buldoka, labradora a border kolii.
Jitka Vrbová