Bydlení u vody neláká, ale nouze k němu nutí

Bydlení u vody neláká, ale nouze k němu nutí

2.3.2015 - Dětské radovánky, možnost rybaření, přísun vody na zavlažování zahrady. Ale také nežádoucí vlhkost, komáři, žabí skřeky, strach z utopení a hrozba zaplavení. To jsou výhody a nevýhody skutečnosti, že jste si pořídili nemovitost na břehu rybníka nebo u řeky.

V době, kdy Češi mívali kromě trvalého bydliště zpravidla i chatu a starali se tak o dvě domácnosti, byla blízkost vodní plochy jednou z podmínek. Chata daleko od vody byla nemyslitelná. Postupem času se ale lidé chat ve velké míře zbavili, začali je pronajímat k dovolenkovým pobytům a sami se smířili s pobytem v aglomeraci. A k vodě jsou nyní spíše odtažití.

Po povodních v letech 1997 a 2002 se Češi dokonce začali vody bát, pozemky a nemovitosti v záplavovém území se nadlouho staly neprodejnými, zatímco zahrady se začaly zaplňovat umělými bazény a jezírky. Odstup od přírodních vodních ploch si Češi drží doposud. "Hledali jsme nemovitost poblíž Olomouce a přesto, že rybaříme a děti jsou ve vodě jako doma, nechtěli jsme do povodňového území. Situaci jsme vyřešili kompromisem – našli jsme dům v obci, kterou protéká řeka Morava, ale je od domu pět set metrů daleko a navíc je to k nám mírně do kopce. A tři sta metrů na druhou stranu je krásný rybník, necelý kilometr čistá pískovna. Jsme tak trochu jako ve vodním ráji, ale bydlíme v bezpečné vzdálenosti," pochvaluje si svůj stav mladá rodina z Olomoucka.

I ten, kdo povodně nezažil, se může dočkat nemilého překvapení. "Koupili jsme dům, za jehož zahradou teče malý potok. Nadšení z toho, že nám poskytne vodu na zalévání zahrádky a manžel – rybář si občas zachytá drobné rybky, záhy vyprchalo. Pojišťovna nám vyměřila vysokou pojistku, protože spadáme do rizikové kategorie a hrozí zaplavení nemovitosti," popisuje situaci Jana Svojtková z jižních Čech.

Podle Petra Korytara z olomoucké realitní společnosti HRK je ale značný počet lidí nucen bydlet i v oblastech, které nejsou před vodou ochráněny. "Po povodních se všichni chtějí stěhovat, ale po roce už zapomínají, situaci zlehčují a říkají, že příště už voda nepřijde. Maximálně vykachličkují místnosti, kde byla voda a cenné věci dají do patra, ale se stavem se znovu spokojí a změnu bydlení neřeší," říká Korytar, podle něhož se dnes už prakticky neobjeví klient, který by hledal nemovitost a požadoval, aby byl takzvaně "blízko u vody".

Petr Vitásek

odebírat zprávy